Jaké jsou pozitivní projevy dyslexie? Rozpoznejte je u sebe nebo svém okolí.

Details

O tom, zda dyslexie a ostatní spojené poruchy přinášejí mimo komplikace i výhody, se vede mnoho diskuzí. Nechceme být soudci v této věci, ale pokusíme se Vám zprostředkovat různé informace, abyste si mohli udělat vlastní názor.

Nyní si díky našemu překladu můžete přečíst mimořádně zajímavý rozhovor s autory knížky Výhoda dyslexie, který jsme převzali z časopisu Wired, a třeba nám i napsat, jaké jsou zase Vaše zkušenosti.


Rozhovor: Nedoceňované výhody dyslexie

 

Běžně je dyslexie označována jako hendikep: vada v neurologickém systému, která činí čtení, určité matematické úkoly nebo zapamatování si, na kterou stranu jsou obrácená písmena či čísla, obtížné a podobně. Zcela jiný názor však mají odborníci na specifické poruchy učení Brock a Fernette Eide. Argumentují tím, že dyslexie je jednoduše odlišný způsob propojení mozkových částí, a to považují za výhodu.  

Dyslektické děti sice většinou překonávají značné obtíže během dětství, často z nich ale vyrostou talentovaní vypravěči, vynálezci či podnikatelé. Nová kniha, kterou Eideovi vydali, Výhoda dyslexie (The Dyslexic Advantage) pomáhá dyslektikům a jejich rodinám lépe rozeznat a rozvíjet pozitivní vlastnosti spojené s dyslexií. Autoři poskytli časopisu Wired interview.

Wired: Jak definujete dyslexii?

Brock Eide: Obecně přijatá definice se zaměřuje primárně na obtíže se čtením a psaním bez toho, aby se braly v potaz individuální úroveň inteligence dítěte a kvalita vzdělání, jakým prošlo. My se domníváme, že tato definice není zcela vhodná pro praktické užití, jelikož reálné příznaky se mohou často lišit.

Například děti, které mají verbální IQ 140 nebo 145, budou schopni číst relativně dobře přesto, že jsou dyslektici, což my nepoznáme. Přesto ale budou číst relativně pomaleji vůči jiným stejně nadaným dětem a i jejich výsledky budou negativně ovlivněny rychlostí jejich čtení. Jiní dyslektici zase nebudou mít problémy se čtením, ale potíže mohou mít v jiných oblastech, jako je psaní, memorování nebo matematika. Tradiční definice, které se zcela zaměřují jen na práci s jazykem, opravdu nezachycují skutečnou podstatu této odlišnosti.

Wired: Co považujete za největší chybu ve vnímání dyslexie?

Fernette Eide: Jedním z největších nedorozumění je domnívat se, že dyslektický mozek se odlišuje pouze ve vnímání psaných symbolů. Ve skutečnosti v něm probíhají odlišné procesy, které celkově ovlivňují práci s informacemi. Dyslektický mozek je organizován tak, že maximalizuje svou silnou stránku, kterou je kontextuální uvažování (org. making big picture connections), na úkor zpracovávání některých detailů.

Je chybou chápat dyslektické dítě tak, že jeho mozek prochází přesně stejným způsobem vývoje jako u jiných dětí, jelikož v takto pojatém srovnání bude jednoduše vycházet negativně. Ve skutečnosti se u dětí s dyslexií rozvíjejí některé mozkové procesy odlišně. Vytvářejí si odlišné způsoby nervových spojení, které tvoří odlišné způsoby řešení problému. Rozdíly tedy nejsou jen v určité oblasti mozku, problém je komplexní.

Takže pro mnoho dyslektiků v podstatě normální vývoj opravdu znamená, že kvůli svému mozku mají přirozeně více problémů než jejich vrstevníci, např. v 7 či 8 letech je pro ně obtížné naučit se číst. Tato jejich odlišnost ve vývoji se ale neshoduje s tím, jakým způsobem je rozvoj zvláště v nižších ročnících nastaven. Existuje tedy opravdu rozpor mezi tím, co v určitém věku jsou schopni dobře zvládat a co se po nich ve škole chce, což samozřejmě vede k tomu, že je pro ně těžké uspět a prospívat ve standardní třídě.

Dalším nedorozuměním je chápání dyslexie čistě jako vady v učení, která s sebou nese pouze nevýhody, spíše než jako jiný princip fungování mozku, který může přinášet i mnohé výhody společně s dobře známými komplikacemi.

Wired: Co jsou tedy ty hlavní výhody dyslektického mozku?

Brock: V naší knize se zabýváme čtyřmi hlavními typy výhod, přičemž každý z nich je odlišný, ale souvisí s tím, jak jsou mozky dyslektiků schopny velmi dobře zpracovávat komplexní problémy a vidět věci v širším kontextu nebo také využívat představivost k odhadování jejich budoucího vývoje.

Někteří dyslektici jsou zvláště dobří v prostorovém vnímání (org. spetial resoning). Práce s 3D perspektivou je pro ně snadná. Můžou například pracovat v designu, 3D umění, architektuře, nebo být inženýry, staviteli, vynálezci, organickými chemiky nebo být jednoduše zvláště dobří v skládání nákupu do tašky.

Propojené uvažování (org. interconnected reasoning) je další ze silných stránek. Tyto schopnosti v propojování můžeme chápat jako rozeznávání podobností, analogií, kauzálních vztahů nebo třeba schopnost měnit perspektivy a vidět objekt či událost z více úhlů nebo schopnost vidět zároveň jádro problému i širší souvislosti okolo. Mnoho dyslektiků pracuje ve velmi interdisciplinárních mezioborových oblastech nebo oborech, které využívají kombinaci vlastností a schopností z více oborů či prostředí. Nebo jsou specialisty ve více oborech anebo jejich pracovní kariéra je zvláště variabilní oproti kariéře většiny. Často tito lidé slýchávají, že vidí souvislosti tam, kde ostatní je ještě nejsou schopni vidět.

Většina dyslektiků si spíše pamatuje fakta ze zkušeností, příkladů či příběhů, ne jako čistou abstrakci. Nazýváme to uvažování v příbězích (org. narrative reasoning), což považujeme za třetí typ silných stránek. Tyto děti mají velmi dobrou schopnost se učit díky svým zkušenostem. Často se stává, že rodiny popisují dyslektického člena jako člověka se „sloní“ pamětí. Jsou těmi osobami, za kterými jdete, když chcete vědět, co kdo dal vaší sestře k narozeninám před dvěma lety. Mohou být rodinnými „historiky“, ale těžko si zapamatují rozvrh hodin nebo jakým směrem někdo zrovna šel.

Tito jedinci vynikají v oborech, kde vykládání a chápání příběhů hraje důležitou roli, mohou být prodejci, právníky u soudu, učiteli či pracovat v poradenství. Také mnoho profesionálních spisovatelů jsou dyslektici. Například Philip Schultz, držitel Pulitzerovy ceny za poezii, nedávno napsal skvělou knihu pro New York Times o svých pamětech s názvem Moje Dyslexie (My Dyslexia). V této knize nalezneme zřetelné vzpomínky i z velmi mladých let, které právě často nacházíme u dyslektických jedinců.

Čtvrtou schopností, kterou se zabýváme, je schopnost uvažovat dobře v dynamickém prostředí, kde jsou fakta nekompletní nebo rychle se měnící. Lidé, kteří jsou silní v této oblasti, často pracují v podnikatelském prostředí, na finančních trzích nebo ve vědeckých oblastech, kde je třeba rekonstruovat předchozí události, jako geologové nebo paleontologové a podobně. Těmto lidem nedělá problém pracovat v neustále měnícím se prostředí a predikovat jejich vývoj.

Wired: Kolik z těchto vlastností má většina dyslektiků?

Brock: U většiny dyslektiků se některé tyto vlastnosti kombinují. Pravděpodobně 80 až 90 % z těch, se kterými jsme se setkali, dobře pracovalo s příběhy a mnoho z nich bylo velmi dobrých v dynamickém uvažování a podobně časté bylo i propojené uvažování.

Překvapivě, prostorové vnímání, které se často zmiňuje jako zcela typická schopnost dyslektiků, se příliš nevyskytovala nebo byla více skrytá. V knize je uvedeno skvělé interview s Douglasem Merillem, který byl po řadu let CIO v Googlu, a vlastně celkově je to úchvatná osobnost. Říkal: „Když teďka zavřu oči, nedokážu říct, kterým směrem jsou dveře.“ Ale měl velmi vyvinuté ostatní schopnosti, které jsme popisovali.

Wired: Jaký můžete uvést příklad silné stránky, která je ale skrytá, jelikož ji vnímáme pouze jako slabou?

Fernette: Většina věcí, na které se zaměřuje učivo v mladším školním věku, je spojena s jednoduchým memorováním odvíjejícím se od přesného vnímání a poslouchání a vůbec s automatizací činností, u kterých není třeba přemýšlet. To jsou přesně ty typy rutinní a důkladné činnosti, se kterou dyslektické děti mívají problémy. A protože to jsou věci, na které se vzdělávání v nižších třídách zaměřuje, jejich silné stránky jako komplexní vnímání nebo schopnost dobře se učit z osobních zkušeností jsou přehlíženy.

Postupem času ale můžeme pozorovat, že právě ta špatná schopnost učit se věci rutinně, tak aby se o nich již nemuselo přemýšlet, jim umožňuje být více mentálně přítomni právě u činností, kterými se zabývají. Výsledek toho je, že mají větší tendenci věci měnit, vylepšovat a podobně.

Wired: Ve své knize zmiňujete, že mozek dyslektiků je odlišně propojen. Co tím konkrétně myslíte?

Brock: Podle nás nejzajímavější informace  týkající se této problematiky přinesl doktor Manuel Casanova z Univerzity v Louisville v USA. Analyzoval mozky stovek lidí a jejich funkční jednotky zvané sloupce. Ty jsou tvořené ze svazků neuronů, které v jednom sloupci fungují jako celek. Přišel na to, že tyto sloupce jsou od sebe různě vzdálené. Ve většině populace jsou vzdálené středně daleko, ale někteří lidé mají tyto sloupce blízko u sebe a jiní mezi nimi mají naopak větší vzdálenosti.

Toto je důležité, jelikož když jsou tyto svazky neuronů blízko u sebe, nemají mnoho prostoru posílat vzruchy do takového okolí, aby vytvořily širší okruhy. Vytvářejí proto spojení mezi velmi podobnými sloupci, které slouží podobným věcem. Výsledkem toho jsou rychlé a úzce zaměřené funkce, jako rozlišování mezi drobnými rozdíly v podnětech.

Na druhou stranu lidé s těmito mozky nemívají tendenci propojovat vzdálenější oblasti mozku, které by vedlo ke kontextuálnímu a významovému uvažování.

Doktor Manuel Csanova také zjistil, že lidé, kteří mají tyto nervové sloupce těsně u sebe, často patří mezi autisty. Na druhou stranu lidé s velkou vzdáleností mezi sloupci mají tendenci vytvářet spojení mezi vzdálenějšími částmi mozku, což zlepšuje zpracovávání reálných životních situací, pomáhá v komplexním uvažování, porovnávání a podobně. Tedy lidé, co se nachází na druhé straně tohoto spektra, bývají často lidé s dyslexií.

Wired: Kdybych byl rodičem dítěte s dyslexií, jakou byste mi dal radu?

 Brock: Jednou z nejdůležitějších věcí je zaměřit se na jeho silné stránky. Najít je a dále je rozvíjet a pracovat na nich. Příliš mnoho se zabýváme „napravováním toho, co je špatně“, místo abychom se těšili a pečovali o to, co je dobré.

To považuji za velkou chybu. Ale pokud budeme hovořit o vylepšování v oblastech, se kterými děti bojují, myslím, že pomoc by měla být specializovaná.

Některým dětem tolik nevadí skutečnost, že musejí ve škole bojovat více než stejně inteligentní spolužáci, prostě rádi chodí do školy se svými kamarády a tak. Tyto děti budou fungovat celkem dobře pořád i v normální třídě a stačí jim nějaká externí pomoc, navíc pouze v konkrétních oblastech.

Je tu ale i hodně dětí, které jsou velmi nešťastné z toho, že ostatním dětem jdou věci lépe, že se jim třeba někdo posmívá nebo jsou stresovány učitelem.

Když u těchto dětí vidíme jejich sebehodnocení, nebo třeba i jejich schopnost spát či běžně fungovat, je to opravdu tragédie. Mělo by se jim dostat jen takové vzdělání, které opravdu sedí jejich typu rozvoje. Je důležité říci, že dyslektické děti jsou nejvíce frustrované, pokud se nacházejí v prostředí s těžkým učivem, ve kterém mají problémy, a příliš dlouho zůstávají bez diagnostiky a vysvětlení, proč tomu tak je.

Wired: Rozhodli byste se být dyslektiky, kdyby bylo možné si to zvolit?

 Brock: Rozhodně! Je to úžasný způsob propojeného myšlení.

 Z originálu: The Unappreciated Benefits of Dyslexia, www.wired.com.

Similar Articles to read

Commets
  • Daniel Bencik

    Děkuji za parádní článek. Konečně někdo vzal tématiku dyslexie na českém webu za správný konec! Budu se těšit na další …

    • Barbora Lípová

      Děkujeme.

  • http://jansvancara.cz Jan Švancara

    Myslím, že tento článek je velice užitečný. Díky za něj.
    Já sám jsem si své dyslexie začal vážit po přečtení knihy „Gift of Dyslexia“. Přeji každému dyslektikovi, aby objevil výhody jiného způsobu myšlení.

  • Lukáš Chvíla

    Nádherný článek, úplně se v něm vidím, díky :-).

    Jako dyslektik mám velmi dobré propojené uvažování, ale zapamatovat
    si jednu dílčí informaci, nebo např. jméno je pro mě naprosto nemožné. Ale když
    si dám informaci do kontextu tak si ji zapamatuji mnohem snáze. Například na vysoké
    škole na mě spolužáci koukali jako na blázna, když jsem si všechny vzorečky z fyziky
    vypsal na papír (těch papírů bylo asi dvacet) a pak jsem si mezi ně vypisoval
    jednotlivé souvislosti. Jenže díky tomu (a taky díky tomu, že mě bavila
    matematika – která mi mimochodem, šla tak nějak sama) mi ve výsledu stačilo si
    zapamatovat jen několik málo opravdu základních vzorců a ostatní jsem dával
    dohromady z hlavy ze souvislostí.
    Stejně tak to krásně vysvětluje moje multioborové zaměření –
    opravy PC, zpráva PC sítí, programování (umím velice dobře asi 8 programovacích
    jazyků) apod. Sice jsou to všechno obory zaměřené na PC, ale většina lidí zvládá
    jeden z těchto oborů (neznám nikoho kdo by dělal profesionálně sítě a k tomu
    profesionálně programoval – i když určitě by se někdo takový našel). Navíc všechny
    opět vyžadují vidět věci v širokém kontextu.
    No abych to zkrátil, prostorové vnímání mám taky velmi
    dobré, s tím dynamickým prostředím už je to horší. A uvažování v příbězích
    … těžko říct.
    Jo a mimochodem, malá písmena B a D, pokud jsou samostatně
    stojící a nemám je v kontextu slova, tak netuším, které je které.

    Ještě jednou díky za moc zajímavý článek.

  • Jan Kozel

    Velmi povzbuzující článek. Líbí se mi celkové pojetí tohoto webu. Určitě bych si rád přečetl i nějaký další článek třeba o dysgrafii, nebo jiných „Dyskách“.

    PS:
    Krom B a D, bych rád zmínil P a Q a to v kombinaci všech čtyřech.

  • lajika

    článek je prima, ale…ale nepřináší žádnou naději v onom ohledu prvních ročníků školy – tady pouze konstatuje, že děti budou mít problémy a že tyhle problémy u citlivých dětí mohou být velmi hluboké. Ale jakou alternativu zvolit u inteligentních dětí, které zápolí s dyslexií, to neřeší. A to je věc, která by mě zajímala. Ono totiž od startu na základce se odvíjí v podstatě celej další školní postup až po možnost dostat se na střední, vysokou, uplatnit se v oboru, kde člověk konečně využije ten potenciál chápání širších souvislostí. Bohužel, když je pro někoho téměř nepřekonatelnej problém naučit se číst jednoduchý slabiky, začne jeho skluz už v první třídě a bude se jen prohlubovat….. Co s tím?