Odpovídají školní výsledky Vašeho dítěte jeho schopnostem?

Jak poznáte, zda výsledky Vašeho dítěte odpovídají jeho výkonu? A pokud ne, co se s tím dá dělat?

Rodiče jsou většinou zvyklí porovnávat a hodnotit úspěchy svých dětí podle zavedených měřítek. Nejčastěji pak podle známek, které děti přinesou ze školy. Podle nich soudí schopnosti, odhadují snahu či budoucí úspěchy. Jsou pyšní na skvělé známky a naopak zklamaní z těch špatných. Jak moc ale dokáže jednotný systém hodnocení zachytit a ohodnotit širokou škálu schopností? Jak moc hraje roli to, zda je dítě motivované nějaké schopnosti vůbec uplatňovat?

Mnohé výzkumy (ale i běžné životní zkušenosti) ukazují, že známky, které žák přinese ze školy, nemusejí vždy odpovídat jeho schopnostem a už vůbec ne jeho budoucím úspěchům.  Například vědec Richardse Redding zjistil, že minimálně 50% vysoce inteligentních dětí nemá odpovídající školní výsledky, z výsledků průzkumu Konference Britského průmyslu pak zase vyplývá, že 30-40% nejúspěšnějších podnikatelů zažívalo ve škole výrazný neúspěch.  A podobných zjištění bychom našli celou řadu. Díky tomu se stává, že někteří žáci se v běžném vzdělávacímému, který hodnotí převážně pouze určité typy schopností, cítí frustrované a málo motivované. Názorně tento pocit vykresluje citát jednoho takového dítěte:

„Úplně všichni ve škole vědí, co mi nejde, ale vůbec nikdo neví, co mi jde“.

Dá se tedy tvrdit, že existuje skupina žáků, kteří vzhledem k nastavení vzdělávacího systému dosahují neadekvátního studijního hodnocení.  Výzkumy se také shodují, že žáci, kteří mívají horší hodnocení, než by odpovídalo jejich schopnostem, většinou vykazují značnou část z těch to rysů:

  • VÝRAZNÝ ROZDÍL MEZI ÚSTNÍM A PÍSEMNÝM PROJEVEM (může se projevit například výrazně horším hodnocením písemných zkoušek proti ústním)
  • ŠPATNÁ KONCENTRACE A MOTIVACE VE ŠKOLE
  • REZISTENTNÍ VŮČI SNAZE UČITELŮ
  • ODMÍTÁNÍ NOVÝCH AKTIVIT
  • NÍZKÉ SEBEHODNOCENÍ
  • PERFEKCIONISMUS A VELKÁ MÍRA SEBEKRITIKY
  • NESHODY S VRSTEVNÍKY
  • NELIBOST K PRÁCI VE SKUPINĚ ČI POD NĚČÍM VEDENÍM
  • NEREALISTICKÉ CÍLE
  • PROBLÉMY S DOKONČOVÁNÍM PRÁCE VE ŠKOLE ČI I NA DOMÁCÍCH ÚKOLECH
  • „USPOKOJIVÉ“ VÝSLEDKY VE VŠECH OBLASTECH
  • ČASTĚJI (ALE NE VÝHRADNĚ) JDE O CHLAPCE

Zdálo by se, že předchozí výčet je velmi negativní a že se s s takovými žáky nedá pracovat. Na druhou stranu tyto děti často mají i mnohé pozitivní vlastnosti, které mohou právě v budoucím dospělém  životě hrát rozhodující roli v otázce úspěchu či neúspěchu. Většinou u nich nalézáme tyto pozitivní vlastnosti:

  • PŘI SPRÁVNÉ MOTIVACI DOKÁŽÍ VYMYSLET ORIGINÁLNÍ A DŮMYSLNÁ ŘEŠENÍ
  • RYCHLE SE UČÍ NOVÉ KONCEPTY
  • PILNÍ, POKUD JSOU MOTIVOVÁNI
  • ROZVINUTÝ „ZDRAVÝ ROZUM“
  • ZNAČNÉ POROZUMĚNNÍ JEDNOTLIVCŮM ČI SOCIÁLNÍM VZTAHŮM
  • NEBOJÍ SE ZEPTAT NA TĚŽKÉ I NEPŘÍJEMNÉ OTÁZKY

Britská vědkyně Diane Montogomery, která se zabývá právě těmito rozpory mezi studijními výsledky a známkami dětí, tvrdí, že příčiny toho to stavu můžeme rozdělit na vnější a vnitřní. Mezi vnější příčiny patří především rodinné a sociální okolí a nastavení vzdělávacího systému. Vnitřní příčiny pak souvisí přímo s dítětem a jsou to jeho individuální povaha, motivace a právě velmi často i dyslexie či nemoci spojené s poruchou pozornosti.  Specifické poruchy učení jsou pak zvláště časté u dětí, které jsou v nějaké oblasti opravdu talentované, a rozpor mezi schopnostmi a známkami je mnohdy velmi významný.

Jak ale naložit s  vědomím, že školní známky nemusejí být vždy spolehlivým nejspolehlivějším měřítkem schopností, zvláště pak u určitého typu dětí? Co když se jedná právě o Vaše dítě?

Za prvé, a to je asi nejdůležitější, je třeba vytvořit takové sociální prostředí, ve kterém nebudou „známky“ jedinou perspektivou, přes které bude rodina či širší okolí dítě hodnotit.

Za druhé je vhodné, tam kde je to možné, rozšiřovat spektrum výukových metod, které dají vyniknout i jiným typům schopností. Pro inspiraci si můžete například prohlédnout článek Jak 5x jinak přistoupit k jedné studijní látce: ukázka.  Rodiče sice v tomto nemají takové možnosti jako učitelé, přesto však mohou začít malými krůčky. Například vůbec tím, že se budou o způsob výuky zajímat či drobně rozšíří spektrum aktivit doma a podobně.

Za třetí je důležité vypozorovat, jaký způsob motivování u dítěte nejlépe funguje. Mnohdy se rodiče domnívají, že nejlepší jsou nějaké konkrétní odměny, někteří vědci ale upozorňují, že právě vhodně zvolený způsob výuky může být motivací mnohem efektivnější.

Na závěr je třeba si uvědomit, že i jiné způsoby „měření schopností“ než známky jsou stále příliš omezené na to, aby sloužily k budoucím úsudkům o profesních úspěších jedince. Vždyť například jeden s nejúspěšnějších podnikatelů současné doby vlastnící desítky společností Richard Branson nejenže kvůli „neschopnosti“ odešel ze školy v 15 letech, navíc má i podprůměrné  IQ.   A to vše ještě pomíjí fakt, že profesní schopnosti nikterak nedefinují osobní kvality člověka jako takového.

Více informací naleznete v knize Able Gigted and Talented Underachievers od  Diane Montgomery.

 

Similar Articles to read

Commets